Psaní s klíči
Začátky vět s námětem klíčů
Před nedávnem mě P. Hublová upozornila na zajímavou aktivitu na blogu Squishy Not Slick.
Autor připravil dostatečný počet klíčů a opatřil je štítky se zajímavými větami, které měly děti povzbudit ke psaní. Klíče, vložené do sklenice, si žáci vybírali a pak podle nich vyprávěli příběh.
Nápad je to skvělý, ale co když nemáme tolik klíčů? Nejdříve mě napadlo, že bych mohla klíče vystříhat z tvrdého papíru. Tak bych ovšem strávila odpoledne výrobou třiceti klíčů, aby každý žák ve třídě měl ten svůj. Níže proto dávám k dipozici jednodušší variantu, která je ke stříhání o něco příjemnější.
Při vyučování jsem se snažila dětem vysvětlit, jak vyprávět příběh in medias res. To se však povedlo pouze třem žačkám z dvanácti. Můj vzorový text vypadal takto:
Únik
Odstrčila stranou kartony zkaženého mléka a balíčky plesnivého sýra. Tam byl, v zadní části lednice, tak jak řekl: klíč. Chvíli jsem nedýchala. Jakoby mohl zmizet, zaujatě jsem ho pozorovala. Dlouho očekávaný předmět ležel přede mnou a já váhala.
Najednou jsem pocítila strach. Co kdyby se můj plán nepovedl? Chytí mě a zavřou. Strážci časoprostoru jsou neúprosní. Nemají rádi, když jim někdo strká nos do jejich vražedných plánů. V duchu jsem znovu viděla, jak moje kamarádka Jane lapala po dechu. A stačilo málo a mohla jsem to být já, kdo se zakousl do té nové vitaminové tyčinky, kterou nám podali k snídani. Chtějí z nás mít superhrdiny. Zakroutila jsem znovu rozčileně hlavou. Kdybychom jen věděli, co se v nich skrývá! A vlastně tohle mě dostalo až sem. Teď oni vědí, že já vím. Že jsem si hrála na novinářku, že jsem prohledala jejich výsledky výzkumů, že jsme jen pokusné myši.
Hrábla jsem po klíči. Nesmím váhat. Po cestě dolů do sklepa uvažuji, jak dlouho bych přežila ve vězení. Týden? Dva? Kolik jsem už od humanoidů slyšela historek o tom, co se v zešeřelých kobkách odehrává. Možná to byly jen povídačky, ale jen oni znali cestu ven. Cestu, před kterou jsem teď stála. Vložila jsem klíč do zámku a zapojila všechnu sílu, aby se klíč otočil. Pevně jsem vzala za kliku, pootevřela dveře a nechala na sebe chvíli padat prach, který se na nich usadil. Cesta ven totiž mohla znamenat i cestu k mému konci.
Některé z vět:
Podíval se za sebe a pak zašeptal: "Ten klíč je od třetích dveří." Opatrně mi ho podal a pak zmizel v davu.
Vesla zaskřípala, když jsem vesloval směrem k němu ke skále, o kterou se tříštily vlny. Čekal tu na klíč.
Když bouře konečně skončila, uviděl jsem na silnici něco kovového. Byl to klíč.
Věděl jsem, že je hodně starý, ale ke které z těch zatuchlých skříněk, tady v tom pavoučím hnízdě na půdě, klíč pasoval?
Klíč s číslem 365 zřejmě odemykal jednu ze skříněk na letišti. Co mi tam asi nechali?
Podíval se mi do očí a zašeptal: "Já mám také klíč."
Klíč se točil vzduchem. Čtyři ruce po něm hmátly. Která ho chytí?
Byla to padesátiprocentní šance, že to byl správný klíč. Vsunul jsem ho do zámku a doufal, že jsem si vybral ten správný.
Klíč byl přilepen lepící páskou na dno horní zásuvky jeho psacího stolu. Spolu se vzkazem.
Vyčerpaně se zhroutila se na louce. Obrátila se na bok a vtom ji něco ostře šťouchlo do žeber … klíč!
Přes desetiletí prachu bylo jasně vidět stopy vedoucí hlouběji do tunelu. Držel jsem pevně klíč a následoval je.
Odstrčila stranou kartony zkaženého mléka a balíčky plesnivého sýra. Tam byl, v zadní části lednice, tak jak řekl: klíč.
Když se dnes ráno probudil, nepředstavoval si, že se bude muset vypořádat s kouzelnými klíči.
Převalovala v dlaních malý balíček. Na poštovním razítku se dalo rozpoznat datum, které teprve nastane. Odhodlaně ho otevřela a uviděla drobný klíč.
Našli je zmrzlé na dně útesu, jeden z nich stále pevně svíral v levé ruce klíč.
Poštovní holub zaťukal na okno. K noze měl přivázaný malý klíček.
Našli klíč na dně studny přesně tak, jak jim ukázala mapa pokladu.
Přílohy:
Odkazy:
